Úrazy způsobené špatným stavem chodníků a jiných veřejných komunikací představují v praxi poměrně častý zdroj nároků na náhradu škody. Typickými případy jsou pády na zledovatělém chodníku, pád do neoznačeného výtluku či zakopnutí o uvolněnou nebo chybějící dlažební kostku. Takové situace následně vyvolávají otázku, zda a v jakém rozsahu za vzniklou škodu odpovídá vlastník komunikace.
Posouzení odpovědnosti přitom nebývá vždy jednoznačné. Rozhodující je zejména to, zda šlo o tzv. závadu ve schůdnosti komunikace a zda vlastník komunikace splnil svou povinnost zajistit její přiměřenou údržbu. Významnou roli může hrát také otázka, zda poškozený při pohybu postupoval s dostatečnou opatrností.
Podle jakých zákonů se náhrada škody za úraz posuzuje?
Odpovědnost za stav pozemních komunikací a z toho plynoucí povinnost náhrady škody se opírá o dva základní právní předpisy:
Oba předpisy se vzájemně doplňují: zákon o pozemních komunikacích stanoví konkrétní povinnosti správce komunikace a obsahuje vlastní úpravu odpovědnosti za škodu, občanský zákoník pak poskytuje obecný rámec náhrady škody, který se uplatní tam, kde zákon o pozemních komunikacích nestanoví jinak.
Dálnice, silnice nebo chodník: Kdo je vlastníkem?
Zákon o pozemních komunikacích rozlišuje čtyři základní druhy komunikací, přičemž každý z nich má jiného vlastníka a správce, a tedy jinou osobu odpovědnou.
| Druh komunikace | Typický vlastník/správce |
| dálnice | stát |
| silnice | stát, kraje |
| místní komunikace | obce |
| účelové komunikace | osoby soukromého práva |
Závada ve schůdnosti vs. stavební stav: Kdy máte nárok na peníze?
Zákon o pozemních komunikacích rozlišuje dva zásadně odlišné typy závad, a to s velmi rozdílnými důsledky pro odpovědnost vlastníka.
Prvním typem je závada ve sjízdnosti/schůdnosti (§ 26 odst. 6 a odst. 7), kterou zákon definuje jako takovou změnu sjízdnosti či schůdnosti komunikace, kterou řidič či chodec nemůže předvídat při pohybu přizpůsobeném stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace a povětrnostním situacím. Typickými příklady jsou náledí, spadlé větve nebo výmoly vzniklé táním sněhu. Za škodu vzniklou závadou ve schůdnosti vlastník komunikace odpovídá, ledaže prokáže, že nebylo v mezích jeho možností závadu odstranit – a u závad způsobených počasím alespoň závadu zmírnit nebo na ni upozornit (§ 27 odst. 3).
Druhým typem jsou závady plynoucí ze stavebního stavu komunikace a dopravně technického stavu komunikace (§ 26 odst. 3 a odst. 4), jako jsou opotřebení povrchu, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, nebo snížená únosnost vozovky. Zde zákon výslovně stanoví, že uživatelé nemají nárok na náhradu škody (§ 27 odst. 1). Za tyto závady obec, kraj ani stát zpravidla neodpovídají. Výjimkou jsou situace, kdy se nám podaří prokázat, že vlastník porušil obecnou prevenční povinnost podle občanského zákoníku, tedy že o nebezpečném místě dlouhodobě věděl, ale záměrně ho neřešil.
Vždy proto záleží na konkrétním charakteru závady. Například výtluk vzniklý na základě jednorázové dominantní příčiny může být posouzen jako závada ve schůdnosti, za níž vlastník odpovídá. Naopak výtluk vzniklý dlouhodobým opotřebením konstrukce vozovky spadá spíše do stavebního stavu komunikace, kdy privilegovaný vlastník pravděpodobně nebude odpovídat. Hranice mezi oběma kategoriemi přitom není vždy zcela zřejmá a posouzení věci závisí na individuálním posouzení soudu.
Odpovědnost vlastníka komunikace může být snížena nebo zcela vyloučena v případě, že se na vzniku škody podílel sám poškozený. Typickým příkladem je nepřizpůsobení způsobu jízdy nebo chůze aktuálním podmínkám, ignorování viditelných varovných znaků nebo pohyb na zledovatělém povrchu v nevhodné obuvi. U řidičů motorových vozidel může ke spoluzavinění přispět například nepřiměřená rychlost, jízda s nevhodným obutím pneumatik nebo nedostatečný odstup od vozidla před ním. Ke spoluzavinění může v obou případech přispět také pohyb pod vlivem alkoholu nebo jiných látek. Míra spoluzavinění se posuzuje individuálně a může vést ke snížení přiznané náhrady škody v odpovídajícím rozsahu.
Co když se zraníte v soukromém areálu nebo u nákupního centra?
Pro komunikace, které nejsou vlastněny tzv. privilegovanými vlastníky, není výše popisovaný speciální režim odpovědnosti aplikován. Neplatí tak výše uvedené rozdělení vad na dva typy. Naopak se ve všech případech bude aplikovat obecná povinnost prevence stanovená občanským zákoníkem, tedy bude bez bližší specifikace platit to, že je každý povinen zachovat takovou míru opatrnosti, kterou po něm lze rozumně požadovat, aby nedošlo ke škodě.
Jak dokázat, že za váš úraz může právě vada komunikace?
Chce-li poškozený úspěšně uplatnit nárok na náhradu škody, musí v řízení prokázat existenci závady v době a místě úrazu, vznik škody včetně jejího rozsahu a vynaložených nákladů, a konečně příčinnou souvislost mezi závadou a úrazem. Právě prokázání příčinné souvislosti bývá v praxi nejsložitější. Musíme totiž jednoznačně dokázat, že hlavním spouštěčem úrazu byl skutečně špatný stav chodníku, a ne například vaše neopatrnost nebo nevhodná obuv.
Vzhledem k náročnosti sestavení důkazů, formulace nároku i samotného vedení řízení lze doporučit zastoupení advokátem. Dle naší zkušenosti zastoupení advokátem poškozenému výrazně zvyšuje šanci na úspěšné vymožení náhrady škody.
Postup při uplatnění nároku
1) Zjistit, komu daná komunikace patří
Prvním krokem je zjistit, kdo je vlastníkem a správcem dané komunikace. U chodníků ve městech a obcích to bývá zpravidla obec, nicméně u komunikací v průmyslových areálech, na soukromých pozemcích nebo v blízkosti obchodních center není rozhodně vyloučeno vlastnictví soukromou osobou. Informace o vlastnících komunikací jsou dostupné v katastru nemovitostí nebo na příslušném obecním úřadě.
2) Písemné oznámení škody a hlídání lhůt
Jakmile je vlastník identifikován, je třeba mu bez zbytečného odkladu oznámit vznik škody. Oznámení by mělo být učiněno písemně, obsahovat popis události, místa a doby vzniku úrazu, výčet způsobených škod a přiložené důkazy (fotografie, lékařská zpráva). Dodržení lhůt je důležité také s ohledem na promlčení nároku. V případě nedostatků tohoto oznámení může poškozenému být podstatná část jeho nároku zamítnuta, je proto namístě důkladně zvážit, zda toto vyhotovovat po vlastní ose anebo zda oslovit některého z expertů v oblasti zastupování poškozených.
3) Snaha o mimosoudní řešení sporu
Po oznámení škody vlastníkovi je vhodné nejprve usilovat o mimosoudní řešení sporu. Tento postup je zpravidla rychlejší a výrazně méně nákladný než řešení soudní. Mimosoudní jednání můžete vést jak osobně, tak také prostřednictvím právního zástupce. Pokud přímá dohoda není možná, lze využít mediace, kdy se strany pokoušejí dojít ke kompromisu za pomoci nestranného mediátora. Pro úspěšné mimosoudní jednání je důležité mít k dispozici všechny relevantní důkazy podporující nárok, například fotografie, lékařské zprávy, svědecké výpovědi nebo znalecké posudky. Cílem tohoto kroku je dosáhnout spravedlivého vyrovnání bez nutnosti soudního řízení, přičemž podklady z těchto jednání mohou být zároveň užitečné i v případě, že spor bude nakonec řešen soudně, kdy dokládají dobrou vůli poškozeného řešit věc bez zbytečné eskalace.
4) Soudní uplatnění nároku
Pokud se věc nepodaří vyřešit dohodou, nezbývá než podat u místně, věcně a funkčně příslušného soudu žalobu na náhradu škody. Žaloba musí obsahovat popis toho, co se stalo – kde a kdy k úrazu došlo, jaké škody vznikly a čím je doložíte. Hodí se přiložit fotografie, lékařské zprávy nebo výpovědi svědků. U složitějších případů nebo vyšších částek bývá potřeba i znalecký posudek.
Soudní řízení klade na účastníka značné nároky, a to jak z oblasti hmotného, tak i procesního práva. Je nezbytné dodržet zákonné lhůty, podat žalobu v předepsané formě ale také být připraven reagovat na procesní obranu žalovaného. Z toho důvodu jiždle našich zkušeností je velmi vhodné mít na své straně právního zástupce. Právě tzv. zmocněnec poškozeného totiž zajistí nejen formální bezvadnost podání, ale také zvolí optimální procesní strategii a postará se o to, aby veškerý dostupný důkazní materiál byl využit co nejefektivněji.
Shrnutí: Nepodceňujte dokumentaci úrazu a pomoc advokáta
Odpovědnost za škodu způsobenou špatným stavem komunikace nelze posuzovat paušálně. Zásadní roli hraje zejména to, kdo je vlastníkem komunikace a jaký typ závady ke škodě vedl. U privilegovaných vlastníků – státu, krajů a obcí – zákon rozlišuje závady na závady ve sjízdnosti/schůdnosti a na závady plynoucí ze stavebního stavu komunikace, přičemž za druhé jmenované odpovědnost nevzniká. U soukromých vlastníků účelových komunikací se naopak uplatní obecná povinnost péče podle občanského zákoníku, která takovéto rozlišování nezná.
Důležitou roli hraje také chování samotného poškozeného. Pokud se na vzniku škody podílel vlastním jednáním může to jeho nárok na náhradu škody snížit nebo zcela vyloučit. Každý případ je proto nutné posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem.
Pro poškozeného pak platí, že kvalitní dokumentace místa úrazu a včasné uplatnění nároku jsou základními předpoklady úspěchu. Zcela rozhodující pro celý výsledek případu pak vzhledem ke složitosti právní úpravy, náročnosti dokazování a procesním požadavkům soudního řízení může být pomoc advokáta.
Vyberte diagnózy z metodiky.
